Na výrobu slámek je potřeba sláma, aby byla sláma je potřeba vypěstovat obilí, a obilí je potřeba někam zaset. Za domem máme pole, to je velká výhoda v tomhle projektu. 

Sehnat správnou odrůdu obilí byl oříšek, obzvlášť když nám nikdo neřekl jaká je ta správná. Hodně jsme se ptaly, lidí co zemědělstvím žijí, profesorů kteří o něm učí, a hlavně jsme se snažily zjistit co se pěstovalo dřív. Protože nynější vyšlechtěné odrůdy pro velkou výnosnost zrna ubývají na pevnosti stébla a taky jsou  krátké.  

Při pěstování čehokoli ze semínka (zrna) se vyplatí nemít očekávání, člověk nikdy neví co z toho bude (a jestli vůbec něco). Naše žito nebylo mořené ani jsme ho po celou dobu růstu nehnojily, chemicky ani jinak, chceme mít slámky čisté a přírodní. Nakonec jsme sehnaly odrůdu žita, která nám málem přerostla přes hlavu. Po tomhle zaradování jsme popadly nůžky a  vydaly se sklízet (stát s nůžkama v ruce, před vysokým polem obilí vypadá dost tragikomicky), ale jinou rychlejší a účinnější variantu jsme zatím nevymyslely. 

Finální slámce předchází ještě dost kroků, po sklizení slámek je potřeba oddělit stébla od klasů, stébla oloupat od listů, přebírat, nakrátit na konkrétní délku, převařit, vysušit, znovu přebrat, napočítat a zabalit. Postarat se o pole a připravit ho na další sezónu.